O tom, že každý z nás má nějakého koníčka, není nejmenších pochyb. Je to naše instinktivní potřeba, způsob, jak se můžeme odreagovat po náročném dni, a i psychologové říkají, že je v podstatě nezbytný pro naše mentální zdraví. Ovšem, jak už to, tak bývá, ne všechny koníčky jsou si rovné, a některé mohou být dokonce nebezpečné, aniž bychom si to uvědomovali. Je tedy dobré poznat, zda k nim náhodou nepatří i ten náš. Ale jak? V první řadě je potřeba říci, že prakticky žádný koníček není sám o sobě špatný, pokud se provádí v rozumné míře. Problém je v tom, že valná většina těch, které jsou považovány za nebezpečné, vytváří úmyslně ve svých uživatelích závislost, která je částí toho problému.
A ty je potřeba identifikovat co nejdříve. Nejprve bychom se měli ptát, zda naším koníčkem neubližujeme, ať už přímo či nepřímo, někomu, jinému, člověku či zvířeti. Typickým příkladem mohou být žokejové či trenéři, kteří své zvířecí svěřence dopují či týrají, aby z nich dostali co nejlepší výkon, bez ohledu na to, že kůň je po pár letech doslova odrovnaný. Základní pravidlo tedy je: náš koníček by nikdy neměl způsobit nikomu jinému bolest či snad dokonce smrt. Dále by také neměl dávat všanc zdraví či život ostatních členů naší rodiny.
Pokud jsme například náruživým koníčkem, měli bychom mít na paměti, že i cigaretový kouř je škodlivý, dokonce v mnoha případech škodlivější, než když jej vytahujeme ze samotné cigarety. Podle toho bychom měli také jednat a kouřit jen tam, kde nebudou žádní další lidé. V neposlední řadě by na nás neměl vyžadovat víc peněz, než můžeme bez problému dát po započítání veškerých nákladů, ale také spoření a dalších finančních zabezpečení. Jinak se můžeme velmi snadno dostat do dluhů, a to nikdo z nás nechce. Sem spadají například nejrůznější hazardní hry či sázení – a je jasné, proč na ně není nahlíženo zrovna milým okem.