Kdo by je mohl mít rád?


Když má nějaké zvíře hebký kožíšek a nepůsobí na nás ani trochu nebezpečným dojmem, můžeme nabýt dojmu, že jde o roztomilé zvířátko. A to můžeme mít rádi. Ale platí to skutečně jenom v některých případech. Míváme tak rádi třeba kočky nebo psy. Ale jakkoliv jsou hlodavci teoreticky ještě přijatelnější než psi a kočky, protože jsou navíc menší a na pohled neškodnější, je my lidé obvykle zrovna v lásce nemáme. Možná jsme ještě ochotni změnit názor v případě laboratorních myší nebo doma pro naše potěšení chovaných hlodavců, ale ti ostatní už se naší přízni netěší. Někdo je pak nemá rád intuitivně, třeba proto, že se jich štítí, někdo ale i odůvodněně, protože se dobře ví, že takoví divoce žijící hlodavci mohou být i přenašeči nákaz a škůdci na našem majetku.

myš v porostu

Všichni víme, že se takoví hlodavci množí třeba u popelnic nebo v kanalizaci. Tam se jim totiž díky nám lidem dostává dostatku potravy, takže si tam lebedí. A když pak takoví hlodavci jenom trochu popoběhnou, můžeme je mít klidně v tu ránu i doma. A když se tu s námi zabydlí, je zle. Ničí nebo kontaminují potraviny, rozhlodávají to, co je tu vyrobeno třeba ze dřeva nebo jiných měkčích materiálů, zůstává tu po nich trus…

Takže je u sebe určitě mít nechceme. Ale dá se s nimi nějak rozumně domluvit? Jasně, že nedá. Tito hlodavci si dělají to, co se jim zlíbí. A abychom na jejich množení se a žití nedopláceli my lidé, musíme jim zamezovat v přístupu do našich objektů. A také je musíme hubit. Což se sice ne vždycky daří, ale jinak to prostě nejde.

žeroucí myš

A protože jsou některé druhy hlodavců dost inteligentní a opatrné, je záhodno povolat na hubení myší https://www.dezimex.cz/deratizace/. Protože jen profesionální deratizéři vědí, jak na to, oni dokážou s nezvanými tvory bojovat nejlépe. A nám se pak díky nim lépe žije. Dokud se k nám nezaběhnou noví hlodavci, kterým se tu zalíbí. A chtěli by tu s námi proti naší vůli také zůstat.